Atari vyvinulo celou řadu osmibitových mašinek, a to počínaje herními konzolemi Atari
400/800. Atari 1200XL bylo první vylepšenou verzí uvedených Atari 400/800. Mělo mnohem
elegantnější krabici než předchozí modely a ke standardní Atari klávesnici byly přidány čtyři
programovatelné klávesy funkcí a klávesa help. K dispozici bylo 64 kB operační paměti a jeden
port na cartridge a dva porty na joysticky. Disponovalo také čtyřkanálovým zvukem a
vestavěnou diagnostikou. Jeho nový operační systém (XL OS) se však naneštěstí ukázal být
poněkud inkompatibilní s některými cartridgemi a programy, a to včetně těch přímo od Atari.
Dalšími veleúspěšnými modely byly Atari 800 XL/XE, Atari 130 XE (standardně 128 kB
paměti - někteří nadšenci hovoří o rozšíření až na celé jedno mega).
<
Dalším známým počítačem této kategorie je Commodore 64 (64kB operační paměť
speciální zvukový čip SID) a později i jeho rozšířená verze Commodore SX64. Ta měla i
vestavěný barevný monitor a diskovou mechaniku. Tohle byl počítač, po kterém toužilo
opravdu snad každé dítko školou povinné. Výhodou "komodorka" byl dunivý zvuk,
jemné barvy a snadné ovládání. A co se hrálo za hry? Z Ameriky přišly například hry
Boulderdash, Impossible Mission nebo Leaderboard, zatímco britští programátoři se
vytáhli klasikou jako Paradroid, Wizball nebo Spindizzy.
Počítač Sinclair ZX Spectrum nebyl prvním počinem majitele firmy Sinclair Research sira Clivea Sinclaira na tomto poli. Spectru předcházely již dva relativně úspěšné modely, a to Sinclair ZX-80 a Sinclair ZX-81. Spectrum bylo uvolněno v roce 1982 a jeho popularita se i díky šikovně a důrazně vedené reklamní kampani neustále zvyšovala, až se ve Velké Británii stalo asi nejprodávanějším počítačem zaměřeným především na hry a vzdělání Nezanedbatelným faktorem zajisté bylo i to, že jeho cena byla oproti srovnatelným konkurenčním výrobkům téměř poloviční. Podnikavci v mnoha zemích (včetně USA, tam to byla především firma Timex, a tehdejšího SSSR) se snažili Spectrum napodobit jak protiprávně, tak i na základě licencí, ale zádný z jeho "klonu" nebyl tak úspěšný jako anglický originál. Vinu na tom měla především nekompatibilita britských a "nebritských" počítačů a také nedostupnost příslušného softwaru v těchto zemích. Sinclair ZX-Spectrum nebyl jediným typem počítače, jak by se mohlo zdát, ale byl jen jedním z celé řady na sebe navazujících produktů. A tak základní verzi se 16 kB RAM velmi záhy následovala verze se 48 kB RAM . Tento malý zázrak disponoval procesorem Z80A taktovaným na 3,5 MHz, ROM o kapacitě 16 kB a RAM o kapacitě 48 kB. Displej měl rozlišení 256 × 192 pixelů, písmena měla rozměry 8 × 8 pixelů, to znamená, že text měl rozlišení 32 24. Celkem bylo k dispozici osm barev a navíc i tzv. funkce BRIGHT, která zjasňovala barvy podobně jako grafický mód CGA u PC. Písmena mohla též díky změně barev v pozadí a popředí "blikat". Nevýhodou jsou i poměrně dost omezené možnosti vstupů a výstupů (propojení na televizi, vstup a výstup na pásku na 1200 baudů a slot na rozšíření sběrnice), které ovšem byly kompenzovány množstvím přídavného hardwaru, většinou od jiných výrobců, než byl přímo Sinclair Research. Mezi nejznámější periferní zařízení patřila tiskárna Sinclair Thermal Printer, která byla "připíchnutá" na slot sběrnice a ke svému provozu potřebovala speciální tepelný papír. Používaly se i programovatelné joysticky, hlasové syntezátory a podobně.
